Trent Parke, Merry Christmas a kousek domova

Australské slunce je spalující. Pozorný turista (já) si brzy všimne mnoha čerstvě omítnutých a luxusně vyhlížejících vilek se zářivým nápisem "skin cancer clinic". Ozónová díra je nedaleko a "rakovina sedí nahoře nad Sydney a každý den ukáže prstem ty, ty, ty," jak řekl Radovan, bráchův kámoš a jeden z vlivných českých gurus, co tu jsou už hezkou řádku let.
Světlo v ulicích Sydney je taky neuvěřitelně kontrastní. Fotky pořízené přes den mají hluboké černé stíny a světlé plochy jsou vyžrané do bíla. Fotit se dá večer, kdy světlo není tak oslňující.

Jediný australský fotograf, kterého znám, je Trent Parke, člen agentury Magnum. Vždycky jsem si říkal, "proč to má tak kontrastní?!". Sydney mi to hezky vysvětlilo. Ještě hezčí mi přišlo, že Parke měl zrovna výstavu ve zdejším Australian Centre for Photography. Svět mi připadal malý.

Ještě menší mi přišel, když jsem s bráchovým spolubydlícím Michalem vešel do galerie. Parke posbíral intimní fotky z prostředí své rodiny a z domovů svých přátel, který nafotil během několika minuých vánoc a vystavil je. Přivítal nás typický příklad subjektivního dokumentu: velký formát, zdůrazněná původní barva negativu, trashový efekt dosažený přímým autentizujícím flešováním, středové kompozice, nešťastně vypadající děti a laciné plastikové artefakty, prostě taková brikoláž jemně kritizující konzumní způsob australských Vánoc. Tyhle contemporary nesmysly jsem hustil do Mika a připadal jsem si jako doma. Od Parka mám ale radči čb fotky.

Vyšli jsme ven na dusnou Oxford Street ve čtvrti Paddington (Londýnu neuniknu) plnou butiků a hezkých holek. Vánoční atmosféra pořád nikde. Cestou domů jsme utrhli oschlý palmový list místo stroměčku a koupili bednu piva. Doma Peggy s Maritnou koukaly na s Čerty nejsou žerty a svět hned vypadal jinak. Bylo to tam. Konečně! Začli jsme s Michalem smažit řízky, holky ozdobily palmový list... Pak přijel brácha z práce a zasedli jsme k prostřené štědrovečerní večeři: svíčky, salát, řízky a pivo...a pak pohádka. Tentokrát to byli Tři veteráni. Spát jsme šli s pocitem že

nemít prachy

nevadí!