zadání znělo "unusual small independent business". chtěl jsem být originální, tak jsem si umínil nafotit pohřební službu pro domácí mazlíčky. našel jsem jednu za východní hranicí londýna a vydal se tam na kole. když jsem tam dojel, přivítaly mě sice náhrobky sparky, bubble nebo tsar, ale nikde ani noha. moje představa fotky člověka s malou rakví v jedný a kýčovitým náhrobkem v druhý ruce na sluncem zalitém, zvířecím hřbitově se rozplynula. slunce zašlo, vykoukly hvězdy. blátivou cestou a silnicí plnou kamionů jsem se podél krajnice vracel po tmě 15 mil k nejblížší stanici metra. vymrzlej jsem se dopotácel domů.
o pár dní pozdějc jsem prostě vyrazil do harlesdenu, kde bydlím, jentak s foťákem přes rameno. nečekal jsem nic extra, prostě cokoli. jsem pozadu s úkolama a potřebuju to prostě mít z krku, říkal jsem si. u stanice metra je obchod s pračkama, kde maj zadní dvorek se spoustou vyřazenejch křápů. docela fotogenická hlučná samota. vešel jsem, pakistánskej vousáč mě slušně vykázal, "otec není doma", blablabla, ať to zkusím jindy. bylo prvotřídní světlo. šel jsem dál ulicí podél tržiště. zeptal jsem se v krejčovství, kde odpolední slunce krásně zalívalo krejčího pracujícího na starým šicím stroji. ale zase mě poslali někam. stejná výmluva, šéf není doma. do třetice mě vyfuckoval chlap prodávající nábytek. fakt mi nešlo o originalitu, jen o to světlo a mít to z krku.
zkusmo jsem se cestou domů stavil zase u praček. měl jsem štěstí, starý pán byl doma a když jsem mu ukázal průkazku univerzity, souhlasil! rychle jsem to nacvakal, poděkoval a rozloučil se. takhle to dopadlo.
RAFIK, prodavač praček v Harlesdenu
2 komentáře:
dopadlo to na vybornou! schtj
I pres ten neporadek je fotka taknejak symetricka..
Okomentovat