Trent Parke, Merry Christmas a kousek domova

Australské slunce je spalující. Pozorný turista (já) si brzy všimne mnoha čerstvě omítnutých a luxusně vyhlížejících vilek se zářivým nápisem "skin cancer clinic". Ozónová díra je nedaleko a "rakovina sedí nahoře nad Sydney a každý den ukáže prstem ty, ty, ty," jak řekl Radovan, bráchův kámoš a jeden z vlivných českých gurus, co tu jsou už hezkou řádku let.
Světlo v ulicích Sydney je taky neuvěřitelně kontrastní. Fotky pořízené přes den mají hluboké černé stíny a světlé plochy jsou vyžrané do bíla. Fotit se dá večer, kdy světlo není tak oslňující.

Jediný australský fotograf, kterého znám, je Trent Parke, člen agentury Magnum. Vždycky jsem si říkal, "proč to má tak kontrastní?!". Sydney mi to hezky vysvětlilo. Ještě hezčí mi přišlo, že Parke měl zrovna výstavu ve zdejším Australian Centre for Photography. Svět mi připadal malý.

Ještě menší mi přišel, když jsem s bráchovým spolubydlícím Michalem vešel do galerie. Parke posbíral intimní fotky z prostředí své rodiny a z domovů svých přátel, který nafotil během několika minuých vánoc a vystavil je. Přivítal nás typický příklad subjektivního dokumentu: velký formát, zdůrazněná původní barva negativu, trashový efekt dosažený přímým autentizujícím flešováním, středové kompozice, nešťastně vypadající děti a laciné plastikové artefakty, prostě taková brikoláž jemně kritizující konzumní způsob australských Vánoc. Tyhle contemporary nesmysly jsem hustil do Mika a připadal jsem si jako doma. Od Parka mám ale radči čb fotky.

Vyšli jsme ven na dusnou Oxford Street ve čtvrti Paddington (Londýnu neuniknu) plnou butiků a hezkých holek. Vánoční atmosféra pořád nikde. Cestou domů jsme utrhli oschlý palmový list místo stroměčku a koupili bednu piva. Doma Peggy s Maritnou koukaly na s Čerty nejsou žerty a svět hned vypadal jinak. Bylo to tam. Konečně! Začli jsme s Michalem smažit řízky, holky ozdobily palmový list... Pak přijel brácha z práce a zasedli jsme k prostřené štědrovečerní večeři: svíčky, salát, řízky a pivo...a pak pohádka. Tentokrát to byli Tři veteráni. Spát jsme šli s pocitem že

nemít prachy

nevadí!

Obrázek pro tento den IX

Obrázek pro tento den VIII

Obrázek pro tento den VII

The fear of clowns is known as coulrophobia.
In the Space To Care study aimed at improving hospital design for children, researchers from University of Sheffield polled 250 children regarding their opinions on clowns; all 250 children in the study, whose ages ranged between four and sixteen, reported that they found clowns frightening and disliked clowns as part of hospital decor.
Miluju Wikipedii.

ozinky

Aussie is used defensively by some Australians as a term of identification for people of the traditional cultural group (of Australian British descent). A parallel exists between its usage within Australia and Boer in South Africe, both terms referring to the descendants of early settlers, as opposed to later immigrants

Aussie then is offensive to those who believe that it unfairly excludes outgroups as not equally Australian. It may also be used in a derogatory sense by those who do not consider themselves Australian to label those who do. In spite of attempts by schools, politicians and the news media to use the term as an all-encompassing label for those with Australian citizenship, it has continued to retain some usage as an ethnic descriptor, especially among youth. Another reason for the discriminatory use of term Aussie is the tension between official citizenship status on one hand and self-identity and identity by the community on the other, a tension by no means unique to Australian society.

http://en.wikipedia.org/wiki/Aussie

na chvilku doma

jsem v praze, bolí mě hlava z rýmy a z toho, že se v českejch hospodách kouří.
jsem tu už tři dni a zejtra zas letím dál, ve středu v noci už budu mít nad hlavou jižní kříž...


máma mě přivítala svíčkovou a cukrovím, doma bylo teplo a pohodlná postel s peřinou, což jsem si užíval, jediný, co kalilo mojí náladu bylo, že jsem musel sedět celou noc u kompu a dopisovat nestihlý eseje, místo abych šel s kamarádama na pivo. další den jsem běhal po praze a snažil se vytisknout fotky, což se protáhlo na celou další noc (aspoň vím, že fotky v non stop copy general na senovážným budou stát dycky zahovno, protože jejich laserovka dělá žlutej přeliv. a taky jsem měl štěstí na dokonale povídkový noční tramvaje, což je dar, který jiným velkoměstům chybí). ve chvíli, kdy jsem brouzdal po stránkách fedexu a DHL jsem začínal být nervozní. ale spolužačka debbie "saved my ass", protože se nabídla, že mi to v Londýně vytiskne a odevzdá. hodní lidi eště existujou, říkal jsem si. no a tak...

praha dobrá, semlelo se to rychle a nechce se mi to popisovat...navíc když jsem se se spoustou z vás viděl. tak radši nahodim scany ze svýho prvního londýnskýho černobílýho negativu, abych ukázal, že necvakám jen na digitál když mám něco za úkol do školy :)

klasika click on pikčr...

studio dmnc

dneska sme různě blbli ve studiu s bleskama s káťou, shalini, andreou a mitim

všem rádcům

všem vám, kamarádíčkové, děkuju, ať už jste hlasovali z práce, z domova, z cibulek, z brna, berlína, sydney, floridy nebo londýnskejch doků, z mozzilly nebo z exploreru.

Schtjepánovi za to, že tu školu vlastně studuje dálkově se mnou, protože v každym výběru má prsty a detailní vhledy, Vendulce že jako správná spisovatelka vidí hnedka story a přiměla mě nedívat se na fotku s dědkama jako na úplně kýčovitou, K. za to, že mě nezklamala, když ocenila fotku se starým pánem, holčičkou a detail, Firštěpánovi za to, že mi svým výběrem hodným výtvarníka pomohl podívat se jinýma očima na fotografii číslo 11 s wicked týpkem přešlapujícím v bekovce na prahu warehousu, Lůce, že hlasovala u obou sérií, i když u druhý anonymně, ale já jí poznal podle skoro stejnýho času komentáře, Olze že překonala trauma a vyjádřila se k vizuálnu a její výběr se shoduje s výběrem avantgardního vizuálníka Firštěpána, takže na tom rozhodně nebude tak zle, jak se dělá, Husokachnovi, že hlasoval pro nejvíc fotek a že u bruslařů svým výběrem dokázal, že je Schtjepánův bratr, Honzikovi za to, že jako jediný vybral fotku číslo tři, asi proto, že na ní je holčička trochu bezradná a její matka něco kupující, vidím za tím vliv bukowskiho, kterej mu stále ještě leží na jeho nočním stolku v sydney....a na závěr děkuji tajmené/mu R, který pokud je tím, kým myslím, tak ať kouká hodit na blog storku o hässlich klukovi se samoopalovacím krémem....

a jak to teda vlastně dopadlo? Z brick lane jsem vybral 1 a 8, z bruslení B a D, líbily se 1, 8 a D, ale největší úspěch měl stejně prodavač praček osamocený mezi vyřazenými stroji na šedivé periferii.

díky!