jak čas plyne

V ulici, na kterou koukám z okna, prořezali stromy, z košatých korun vlnících se ve větru zbyly jenom košťata s několika třepetajícími se lístky. Už umím vařit kapučíno, celý tajemství se skrývá v mlíce. V poslední době jsem viděl: Tři barvy: Bílá, Bony a Klid, Valčík s Bašírem, Post Coitum, Čarodějův učeň, Juno. Minulou neděli jsem byl se Štěpánem na Bingu, sledovat stovky většinou stárnoucích Britů, jak pijou colu a pivo a přitom vyplňují svoje tikety byl kulturní zážitek. Už ani nevím, kdy jsem naposledy vyfotil digitální fotku. Ve škole máme několik posledních společných přednášek, než se všichni rozprchnou do celého světa fotit své major projekty. Když výjimečně čtu, je to buď Vévodkyně a kuchařka od Fukse, Notes of a Dirty Old Man od Bukowskiho nebo pasáže z Elementární částice od Houellebecqa. Polský spolubydlící odevzdal svojí magisterskou diplomku na téma „Jak snížit počet stížností od 20 procent“ a odjel si odpočinout do Polska, s jeho každodenními obavami, že to nestihne, je tím pádem konec. Zjistil jsem, že podle Regents Canalu můžu na kole projet Londýn z východu na západ, tedy ze Štěpánovy restaurace až skoro před dům, kde bydlím. Starosti mi dělá můj major project: Je téma nosné? Dost vizuální? Bude mě bavit tři měsíce? Vstát ráno z postele před desátou, když nemusím, mi dělá čím dál větší problémy. Takové období svobody je v mym životě něčím novým. Dnes se chystám na obhlídku hrobu Karla Marxe, abych byl při nedělním focení připraven. Pak do práce, běhat s talířema.