
To bylo přesně před dvěma lety.
V momentě, který je zachycen na fotce nahoře, mají boty za sebou právě dva roky každodenního nošení a právě jsem v nich přijel na kole z Londýna. Cesta dlouhá 90 kilometrů mi trvala asi 8 hodin a celou tu dobu jsem se těšil, až uvidím moře. Stihl jsemto jen tak tak, na pláži jsem zastavil asi dvacet minut před západem slunce. A první, co mě pak napadlo, bylo sentimentálně zopakovat ten okamžik. Jenže jsem zapomněl na devátou vlnu, ta jako Václav Havel roce 1990 v Portugalsku na této fotografii Tomkiho Němce. Večer s Friederikou jsem tedy strávil s mokrýma botama. Ale bylo mi to jedno, protože jsem byl v Brightonu!
(Tolik první dojmy, snad se zítra dostanu k podrobnějšímu popisu především cesty anglickou podzimní krajinou z Londonu na kole a pocitu, jakej má člověk když se někam vrací. Nic ale radši neslibuju.)
2 komentáře:
dobra ohlaska!
Pjekny, kratky, vystizny.
Taky jsem si v Sydney uzival prvni vyjezdy na kole. Ted uz min, pac vsichni volaji po helme a zadni dusi ceka oprava. A v garazi na me ceka mitsubishi:(....
Okomentovat