stříhali dohola...

Tak jsem se právě vrátil z kadeřnictví za rohem s novým sestřihem, dalo by se říct novou imidž. Jak už asi tušíte, nemám na hlavě přesně to, co jsem si představoval. No ale sranda byla... Kadeřnictví Ike's dostálo své pověsti místa, kde před rokem zastřelili jednoho poměrně důležitýho gengsta bose. Vešel jsem dovnitř uprostřed debaty o tom, proč jakejsi týpek sedí v lochu a kdy se dostane ven.
Deset liber za ostříhání, to neni zlý, řek sem a sed si.

Jak to chceš? zeptal se mě týpek jménem Morris.

Nahoře nechat kudrnatý, dokola ostříhat, jak to má Federer, znáš?

Hehe, no jasně, Federer, odkaď seš, z Polska? a už to bral. Nešlo nic moc dělat, bylo to fakt rychlý, prostě vzal strojek a přejel s nim hlavu kolem dokola, jednim tahem mi udělal z hlavy ananas.

OK, tak to vem celý, mávnul jsem pod prostěradlem rukou. Zjevně si mě zařadil kamsi k Lodži a pak už jen jel podle mustru. Kluci polský to rádi nakrátko...

Bylo vidět, že Morris si mnohem víc než s nůžkama rozumí se strojkem a břitvou. Stříhání pro něj byla jen drobná nepříjemnost, kterou je potřeba mít z krku co nejrychlejc, jeho koncert nastal až pak. Šmidlal mě milimetr tu, milimetr tady, stříkal chemky prášil pudry, mhouřil oči a do toho rozebíral aktuální úzy jamajskýho slangu. Srovnával tamní policajty s anglickejma - jamajčan sem přijede a vidí, že fízlové nemaj bouchačky a řekne si "cha, teď mi to tu patří", ale oni si ho nahrajou, nechaj ho to udělat, nechaj ho to udělat třeba pětkrát a až pak ho zabásnou, přes kamery a pošlou do lochu na dlouho, dlouho. no ale až tenhle týpek vyleze z basy, bude potřebovat bouchačku fakt rychle, to je jasný...

Čím dýl sem poslouchal, tím víc sem si říkal, že deset liber neni zas tolik. Když jsem zaplatil, potřás mi rukou a řek, ať přijdu zas. Venku lilo, ale můj účes stále držel. Bylo to příjemný, cejtit kapky přímo na holý hlavě. Trochu jako vracet se z lochu...