Moje prázdniny

začátek prázdnin jsem oslavil s marxisty na jejich sjezdu. moje zážitky si můžete přečíst tady. napsal čtenář Zdeněk: Kdyby pan Horký napsal článek o vysoušení psích chlupů, vyšlo by to na stejno. Naprosto nic neříkající něco odtžené od podstaty popisovaného tématu se však hodí leda tak do Reflexu. Článek mne zaujal stejně tak málo jako jeho autor, kterého jsem vyplašeného měl možnost na letošním marxismu sledovat.


Víc než Zdeňkův komentář mě ale mrzelo, že mi z textu vzali vtipnej konec a že nepoužili tuhle imho ikonickou fotku.

odjezd na prázdniny s marxistickým zvonem a kaktusem

za mámou na chatu

dary země české
holky - fotografky se fotí v koupelně, kluci si fotí nohy

krátká návštěva u jedné ne marxistky, ale voličky Zelených na filmovce v Písku. meloun tady není politická metafora, ale snídaně. a pak stopem dál na jih...

na koupáku ve strakonicích s lokálníma borcema a šestnáctiletejma jihočeskejma krasavicema mi bylo skoro dokonale. k tomu lehká cynická kocovina a vidina večerní žranice na jihočeském statku - co víc si přát?
vyzenovaných nás tam bylo víc, každý po svým...
měl bych víc jíst

u bájného statku...

ano.

pak už jsem vyrazil na jih, do dalekého bulgaristánu. i zde jsem byl v dobré, spíše intelektuální společnosti.

sestávající převážně z ostalgiků, vzpomínajících, jak jezdili wartburgem do bulharska na zlaté písky

prvních pět dní se všechno naše úsilí soustředilo na to, abychom se dostali k tomuhle šéfovi. jmenuje se Angel a bydlí ve čtvrti-ghettu jménem Naděje. to není náhoda, to je... Angel vede cigánskej orchestr Karandila a jeho dorost Karandila Junior, o kterým je mimochodem moje závěrečná práce do školy a kvůli kterýmu jsem sem přijel.
k Angelovi bychom se nedostali nebýt paní Stely, která si zapálila malborku, zvedla telefon a řekla "Angele, tak sme lidi, ne..."
své narozeniny jsem strávil v Naději s touhle bandou :)

nejvíc jsem se skamarádil s tenorsaxofonistou Nickem. na fotce s vnukem pana Angela Sidneym.
i tlumočníko novinářo šoféro animátorovi Štěpánovi se s novými přáteli loučilo jen těžko.

pak už jsem ale musel jihovýchodní cíp unie bohužel opustit...

krátké setkání s karandilou na koncertě ve Vídni

místní holky se nejdřív s klukama příliš nebavily...
pak se do toho ale kluci pořádně opřeli...
...a rázem "schválené bolo sucho mäť, iba v ústách...," jak zpívá Darinka Rolinc.

tady obrázkový záznam končí, pak už přišel jen ranní vlak domů a doma stres s tiskem fotek a to už vlastně nebyly prázdniny. teď koukám na časovou osu, kterou jsem si v květnu přilepil na stěnu a na který je celý moje léto naplánovaný v datech a je legrační, že většina z toho se nikdy neuskutečnila, jen ty letenky už pak nešly změnit, ale nabalily se na ně úplně jiné události, než měly. kdybych věděl, že dá tenhle příspěvek tolik práce a času, tak bych se do něj nepouštěl. teď musim hlavně napsat diplomku a pak si možná narýsuju další časovou osu, která bude tentokrát začínat zářím...