jak se mám

v nečem je to psaní stejně mnohem lepčí než focení obrázků. třeba teď, ležim v posteli pod peřinou a rozhlížím se po svém lehce redesignovaném pokoji. kdybych ho chtěl vyfotit, musel bych zpod tý teplý peřiny vylízt, najít foťák, poštelovat, vyfotit, najít kabel, stáhnout do bridge, přetáhnout do PS, upravit a až teprv pak nahrát na blog. myslim, že celej proces by zabral tak asi půl hoďky.
takhle zůstanu ležet v teple a řeknu vám, že před příjezdem friedrike jsem sundal ze stěn ty odporný obrazy, jejichž přítomnost na zdech mě pomalu, tiše ničila, byly to takový ty léty ztmavlý krajinky, na který už se nekouká, jen tiše visí, smutně dekorují. tohle bych foťákem taky nezachytil, jejich nepřítomnost.
prázdnotu po obrazech jsem musel nějak zaplnit. fotek na papíře moc nemám, když už tak malý zvětšeniny, které jsem beze zbytku přilepil na zeď. některý si to nezasloužily, ale byl jsem v nouzi. každý materiál se hodil. dále jsem se rozhodl povýšit na umění dolarovou bankovku, kterou jsem umístil na střed bílého rámečku a přilepil nad postel, hnědý papírový pytlík, který mi posloužil kdysi při nahvrhování obálky knihy, využil jsem i zbytky loňského listí z green parku, které se mi povalovaly v jednom šuplíku.

jo, včera mi přišel vůbec první dopis na mojí London address, od Lucky, Lucko, děkuju Ti!

ale úplně nejvíc mě potěšila zpráva od Honzika z Austrálie, že se našel můj externí HDD, který se ztratil v Austrálii a na němž jsem měl zálohovaný všechny fotky odsud. znamená to, že jsem o fotky nepřišel. možná ještě lepší ale je, že jsem ho vůbec ztratil, protože to ve mně vyvolalo obrovskej odpor k digitální fotce a začal jsem zase fotit na čb film a strašně mě to zase chytlo. teď se našel ten disk, nemohlo to proběhnout líp.

tak asi tak se mám. mohl bych popisovat různé večírky, trapasy, epizodní díly seriálu, malá dobrodružství, holky, co se mi líbí... ale kdybych to fakt chtěl udělat, tak bych musel úplně otevřeně a to se mi nechce. tak proto moc nepíšu a jen dávám fotky, aby bylo jasno.