bukowski, penelope cruz, finanční krize a růžový rukavice

jak tyhle čtyři elementy spolu souvisej?
každej z nich představuje jeden domácí úkol. fotky mám odevzdat toto úterý. složku, kam jsem si uložil fotky nominované do užšího výběru jsem nazval "černé úterý". proč, to vysvětlím níž.

1.

prvním úkolem bylo vytvořit obálku naší oblíbené knihy neboli book cover. na obálce musela být naše vlastní fotografie . zvolil jsem si pro začátek dvě knihy, tajný deník adriana molea od sue townsendové a zápisky starého prasáka od charlese bukowského. dostal jsem nápad udělat to tak, že nafotim jednoduše to, co by mohly být osobní věci obou hlavních hrdinů (jelikož obě knihy mají ústředního hrdinu, vypráví v ich formě). adrian měl mít na fotce tyčinku mars, kondom, cédéčko abby, britskou vlajku, guardian, plnicí pero, milostné psaníčko s rtěnkovou pusou od pandorry...
bukowski pak plechovku od budweiseru, pár dolarových bankovek, dámské kalhotky, program dostihů v santa anitě a zmuchlaný lístek na ně, polaroidovou podobenku od ctitelky Candy s jejím telefonním číslem, pohlednice z kalifornie.
zjistil jsem, že sehnat dobové rekvizity nebude snadné a proto jsem omezil svůj tvůrčí zápal jenom na bukowskiho. program dostihů a lístek jsem si našel přes google a vytiskl, polaroidovou fotku fanynky jsem zfalšoval z jednoho portrétku bejvalý kolegyně z hospody v brightonu, co se mi válel v počítači. budweiser jsem si koupil a vypil. problém byl s pohlednicemi. zachránila mě alternativní ulice portobello road poblíž notting hillu, kde je to jeden antikvariát vedle druhýho. sehnal jsem dvě pohlednice po libře, jedna z miami beach na floridě z roku 56, na ní barevnej hotel s bazénem (úplně vidim bukowskiho, jak tam opilej plave). druhá ze san francisca z roku 69, což je bukowskiho knize blíž časově i místně. dolary jsem si vyměnil ve směnárně a kalhotky mi s úsměvem pod slibem diskrétnosti zapůjčila chápavá spolužačka lisa z itálie. pak jsem skoro mohl začít fotit, ale zjistil jsem, že nemám pozadí pro to svoje zátišíčko. takže jsem sháněl hnusný linoleum, jaký bukowski měl určitě doma. u mě doma máme plovoucí podlahy, takže nakonec jsem to nafotil u štěpána v koupelně, kde maj ideálně hnusný lino. fotku jsem okořenil ještě pár hranolkama, práškama a ponožkama. moje počínání vtipně komentoval štěpánův spolubydlící Nedko, když se se mnou loučil: "když budeš potřebovat fotit nebo přespat, naše podlaha je ti vždy k dispozici".

výsledek zatím takovýto.ale ještě mám v plánu druhou verzi, kde bych se chtěl inspirovat tímto projektem: www.faceyourpockets.com


2.

druhým úkolem bylo nafotit celebritu jakože pro getty images agenturu. tenhle úkol jsme se spolužáky hromadně odsoudili jako nekreativní. v londýně touhle dobou probíhá filmovej festival, takže se to tu celebritama hemží. jeden red carpet za druhym. problém je ale se dostat dost blízko. mně se to se štěstím podařilo.
ten večer byla premiéra novýho filmu od woodyho allena, vicky cristina barcelona. zkusil jsem se nacpat mezi profíky fotografy na místo vedle vchodu kina se svojí preskartou a kupodivu to vyšlo. chudáci spolužáci se tlačili mezi fanouškama.
jenže pak přišla loterie. loterie je, že se všechny preskarty daj do igelitky a organizotor tahá jednu po druhý a fotografové si podle toho stoupaj do řad na místa. moje karta byla tažená až ke konci. skončil jsem ve třetí řadě. všichni fotografové navíc měli ssebou rozkládací schůdky, takže se přede mnou tyčila zeď z obřích chlápků na štokrlatech. viděl sem ale, že jeden v první řadě svoje štokrle nepoužívá, tak jsem ho trochu vtíravě poprosil, zda by mi ho nepůjčil. byl tak hodný a půjčil. moje šance se zvedly, takhle už jsem mohl fotit! s rukama nad hlavou a bez šance vidět do hledáčku, ale mohl. penelope se přiřítila ve své limuzíně, vyběhla, zapozovala, fotografové ji k sobě vábili, křičeli penelopé stejně jako fandové. zjistil jsem další svou nevýhodu plynoucí z nezkušenosti. byla už tma a bez blesku se fotit nedalo. jenže můj blesk vždycky flešnul a pak se nabíjel minutu. tady ale šlo o sekundy. ostatní fotografové měli u pasu takový krabičky, ze kterejch jim vedly drátky do flešů, všiml jsem si. a blejskalo jim to jako stroboskop. měl jsem asi strašný štěstí, že z těch sto dvaceti cvaků jsou dva ostrý a vypadají jako z getty. zásluhy ale nedávám svýmu blesku, spíš jsem se náhodou trefil do záblesku někoho jinýho.

dopadlo to to takhle.



3.

třetím úkolem, který princ dostal, bylo nafotit ilustrační snímek pro financial times. byznysmena.
nebudu to okecávat, strávil jsem dva večery na canary wharf, místním mrakodrapovym městečku v docklands, kde bydlí štěpán. byl jsem tam v době, kdy traderům končí šichta a jdou se zlejt a bylo i docela hezký světlo. v pozadí fotogenicko-informativně blikal ticker reuters, kterej ukazuje, ja kburzy padaj. tohle je můj výběr:


4.

už se blížíme ke konci. předchozí tři úkoly jsou na předmět digital photojournalism, který vyučuje ben edwards, fotograf. ten předmět ani ben mi nejsou moc sympatičtí, vím ale, že je to nutný zlo, protože přesně tyhle snímky vytvářej press foto portfolio. no ale pak je tu ještě předmět picture story, který vyučuje editor, nefotograf, colin jasobson, stařík, kterej vypadá jako komik, jako albert einstein. takovej humanista. toho mám rád, i ten předmět, který se snaží rozvíjet kreativitu. pro tenhle předmět fotím story o boxu, kterou ale tady ukážu až kompletní. první tři hodiny se mi dařilo uhrát vítězství s čistým skóre, byl jsem pochválen a studenti mě plácali po rameni, pak se to ale u portrétu zvrtlo. nikdo nic neříkal, ale bylo cejtit, že jsem dost zklamal. na tohle úterý je zadání detail, což je zapeklitej formát, vypořádal jsem se s ním prozatím takhle. ještě jdu ale do all stars (ten boxing club) v pondělí večer a budu i hledat v archivu a je dost možný, že nakonec ukážu úplně jnou fotku.


v úterý budu potřebovat panáka, ale pak napíšu, jak to celý dopadlo.